Autoři |
Bahá’u’lláh
(1817-1892)
|
- zakladatel Bahá’í víry, nejmladšího světového náboženství. Během svého pohnutého života zformuloval učení a hlavní principy víry, zaslal své poselství králům, vládcům a náboženským vůdcům Západu i Východu, křesťanskému i islámskému světu. Jeho spisy, které jeho následovníci považují za Slovo Boží, obsahují více než sto svazků a jsou zcela autentické.
|
|
‘Abdu’l-Bahá
(1844-1921)
|
- nejstarší syn Bahá’u’lláha, kterého otec označil za svého právoplatného nástupce a vykladače učení. Celý svůj život zasvětil podrobnému zpracování Bahá’í učení ve vztahu k duchovnímu obrození lidstva. Během cest po Evropě a USA vysvětloval aspekty učení na veřejných přednáškách na nejrůznější témata.
|
|
Shoghi Effendi Rabbani
(1897-1957)
|
- pravnuk
zakladatele Bahá’í Víry Bahá’u’lláha, který stál od r. 1921 až do své
smrti v r. 1957 v čele světového Bahá’í společenství. Jako Strážce Víry
a vysvětlovatel jejího učení přeložil během těchto 36 let mnoho spisů
Bahá’u’lláha a ‘Abdu’l-Baháa do angličtiny, vykládal jejich význam,
inicioval ustavení místních a národních Bahá’í institucí a vedl sérii
plánů zaměřených na rozšírení Bahá’í myšlenek do celého světa.
Nesmazatelným způsobem se také zasloužil o rozvoj světového centra
Bahá’í Víry ve Svaté zemi.
|
|
George Townshend
(1876 - 1957)
|
- někdejší hodnostář anglikánské církve v Irsku a kanovník Katedrály sv. Patrika v Dublinu, se po čtyřiceti letech vzdal knežského stavu a vyhlásil své přesvědčení, že se Kristus vrátil do lhostejného světa v osobě Bahá’u’lláha, zakladatele Bahá’í víry. Je po něm pojmenováno mezinárodní gymnázium v Hluboké nad Vltavou.
|
|
David Hofman
(1908-2003)
|
- pochází z Velké Británie. Za svého mládí vystřídal mnoho profesí jako např. herec a dřevorubec. Po svém přijetí Bahá’í víry r. 1933 proslul jako plodný autor, administrátor a propagátor Bahá’í učení v mnoha koutech světa. R. 1963 byl zvolen do tehdy prvně zvoleného nejvyššího správního orgánu Bahá’í víry. V Oxfordu založil známé nakladatelství George Ronald, které vydává publikace s Bahá’í tematikou.
|
|
Mírzá Abu’l-Fadl
(1844-1914)
|
- za svého mládí byl velice vlivným muslimským knězem v Persii. V tomto svém postavení se všemožně snažil Bahá’í víru potírat. Po svém přijetí Bahá’í víry v roce 1876 se stal jedním z největších Bahá’í učenců, jenž za pomoci svých četných spisů a přednášek obrátil na Bahá’í víru mnoho vysoko i nízko postavených lidí na Středním Východe, Egyptě a USA.
|
|
William Sears
(1911-1992)
|
- pocházel z katolické irské rodiny usazené ve Spojených státech. Od počátku 30. let působil jako úspěšný dramatik divadelních jednoaktovek a jako sportovní komentátor v rozhlase. Po svém přijetí Bahá’í víry v roce 1940 žil v Jižní Africe a Izraeli, a proslul jako spisovatel populárních knih popisujících Bahá’í historii a úzký vztah Bahá’í víry ke křesťanství a k řešení problémů moderní doby. Ve slovenštině dosud vyšly dvě jeho knihy Vysloboďte Slnko (o ranné historii Bahá’í víry) a Boh má smiech rád (provokativní autobiografická kniha).
|
|
Bahá’í mezinárodní společenství, kancelář při OSN
|
- Bahá’í mezinárodní společenství jako nevládní organizace se účastní činnosti OSN od roku 1948. Roku 1970 mu byl přiznán poradní status Hospodářské a sociální rady OSN. Jeho kancelář předkládá OSN Bahá’í stanoviska k otázkám jako je dodržování lidských práv, odzbrojování, ochrana životního prostředí, postavení žen a řešení aktuálních ekonomických a společenských problémů.
|
|
Adib Taherzadeh
(1921-2000)
|
- byl vynikajícím Bahá’í učencem a administrátorem pocházejícím z Íránu. Vystudoval elektrotechniku a celou svou profesionální kariéru na Britských ostrovech také eletrotechnice zasvětil. Ve svém volném čase anglicky sepisoval obsáhlé knihy, které měly čtenáře ze Západu blíže seznámit s nesmírnou šíří a hloubkou spisů Bahá’u’lláha, zakladatele Bahá’í Víry. Následoval tak ve šlépějích svého otce, který Bahá’u’lláha osobně znal a napsal podrobné dějiny Bahá’í Víry ve středním Íránu v 19. století. Adib Taherzadeh nadto celá desetiletí sloužil v různých národních a evropských Bahá’í institucích. Posledních dvanáct let svého života sloužil v nejvyšším voleném správním orgánu Bahá’í Víry – Světovém domě spravedlnosti.
|
|